Jaguar řady E

15.10.2008 (Ecorra)

Další automobil, který Vám představíme je legendární Jaguar E, který ovlivnil mnoho generaci po celém světe.

Jaguar typ E řady I a II /1961 - 1971/

Typ E byl jedním z nejrychlejších sportovních automobilů své doby a je dodnes nejpozoruhodnějším a nejosobitějším britským vozem poválečné éry vůbec. Tento dvoumístný roadster i jeho varianta kupé jsou ve své podstatě cestovní verzí vítězného automobilu Jaguár typ D ze závodů v Le Mans, která se objevila v roce 1961. Zpočátku se vozy osazovaly 3,8 litrovým motorem, od roku 1965 se pak objem válců zvýšil na 4,2 litru. V roce 1966 vyjela na silnice verze kupé 2+2, která měla větší rozvor náprav. Rok 1968 byl svědkem zrodu řady II., jež reagovala na specifické požadavky amerického trhu, na kterém většina vozů typu E nalézala své zákazníky. Právě zdejší přísné emisní limity však připravily vůz o jeho obdivuhodné výkonnostní parametry, a tak v roce 1971 typ E se svými šesti válci zmizel ze scény a uvolnil místo verzi s vidlicovým dvanáctiválcem.

První prototyp typu E, nazvaný E1A, byl dokončen již v roce 1957, další vůz následoval v roce 1958 a závodní speciál s označením E2A, který se svou koncepcí konečnému automobilu nejvíce podobal, se v roce 1960 zúčastnil, i když neúspěšně, závodu v Le Mans. Po čtyřech letech konstrukčních prací byl typ E konečně slavnostně představen v březnu 1961 na Ženevském autosalonu a jistě se vyplatilo nepospíchat. Hlavní konstruktér William Neunes vytvořil mimořádný sportovní vůz, který se odlišoval od všech ostatních a v otevřené verzi se prodával za pouhých 2097 liber. Klíčovou roli v lákavosti této ojedinělé nabídky sehrála skutečnost, že se Malcolmu Sayerovi, který měl u společnosti Jaguár hlavní slovo v otázkách aerodynamiky a který se již mohl pochlubit tvary závodních speciálů typu C a D, podařilo vytvořit nebývale elegantní a osobitou karoserii, která lahodí oku do dnešního dne.

Konstrukce vozu vycházela v podstatě z typu D, který se opíral o centrální skořepinovovou vanu s trojúhelníkovým předním pomocným ramenem. Ojedinělým rysem typu E bylo však to, že jako první sportovní vůz značky Jaguár měl všechna kola nezávisle zavěšena a zadní náprava byla stejná jako u sedanu Mark X, který Jaguár představil o pět měsíců později. Motor XK s objemem 3,8 litru a s trojitým karburátorem byl podstatě převzat z typu XK150S společně s převodovkou Moss, což již nebylo tak šťastné řešení, neboť neumožňovala zcela plynulé řazení a na nejnižším rychlostním stupni chyběla synchronizace.

Ačkoliv společnost Jaguár uváděla pro typ E největší rychlost 240 km/h, sériově vyráběné vozy této rychlosti ve skutečnosti nedosahovaly. Nicméně většina exemplářů snadno překračovala rychlost 225 km/h. Není divu, že poptávka po voze neklesala. Odbyt byl rovnoměrně rozložen mezi roadstery a kupé a jako již tradičně se valná většina vozů, přes 80 procent, vyvezla do USA. Doma na Britských ostrovech zůstalo ve variantě roadster s objemem 3,8 litru pouhých 750 automobilů. Když se v roce 1965 objevil 4,2 litrový motor s větším točivým momentem, začala se zároveň do nových vozů montovat plně synchronizovaná převodovka, která se uplatnila rovněž u sedanu Mark X.

Delší varianta 2+2
Ve své původní verzi byl typ E pouze dvoumistný, avšak v roce 1966 se objevilo kupé 2+2, které se prodávalo pouze jako uzavřený automobil. Rozvor náprav se prodloužil o 229 mm, což umožnilo umístit dozadu dvě malá dětská sedadla. Nabízena byla také varianta se samočinnou převodovkou. Jelikož se tolik typů E vyváželo do USA, nemohl si Jaguár, stejně jako MG, dovolit ignorovat nově zavedené bezpečnostní a emisní předpisy. V roce 1969 se začal dodávat typ E řady II. U něhož původní světlomety umístěné za plexisklovými kryty nahradily světlomety nekryté. Novinkou byly také větší nárazníky. Ze stejných bezpečnostních důvodů byla přestavěna i přístrojová deska a na zakázku se dodával posilovač řízení. Mnohem významnější zásahy si však nova legislativa vynutila v prostoru pod kapotou, jež se vyklápěla vpřed, neboť bylo nutné výrazně omezit vznik splodin v motoru. Tyto předpisy postupně ochromovaly výkonnost automobilu, až se v roce 1970 jeho největší rychlost snížila přibližně na 210 km/h. Takový vývoj událostí byl nadále neúnosný, a v roce 1971 proto na místo šestiválcového typu nastoupil Jaguar E řady III.. S vidlicovým dvanáctiválcem, který vnesl zásadní obrat do dalších osudů tohoto obdivovaného vozu.

Charakteristika:

Délka: : 4.445 mm

Šířka: 1.651 mm

Výška: 1.219 mm

Rozvor náprav: 2.438 mm

Rozchod kol: vpředu i vzadu 1.270 mm

Pohotovostní hmotnost: 1.143 kg

Motor: řádový šestiválec, 3.781 cm³, vrtání x zdvih 87 x 106 mm, rozvod 2 x OHC, kompresní poměr 9:1, největší výkon 198 kw (269 k) / 5.500 min¹, největší točivý moment 353 N.m / 4.000 min¹

Převodovka: čtyřstupňová s přímým řazením

Pohon: zadních kol

Nápravy: přední – lichoběžníková se zkrutnými tyčemi; zadní – lichoběžníková s vinutými pružinami

Největší rychlost: 225 km/h

Zrychlení z 0 na 100 km/h: 7,5 s

Celkový počet vyrobených kusů: 57.250