Ferrari Dino 206 GT a 246 GT

12.06.2007 (Ecorra)

Další automobil, který Vám chceme představit a přiblížit je Ferrari Dino 206 GT a 246 GT.

Ferrari Dino 206 GT a 246 GT

Právě tak, jako byl vůz Ferrari 250 GT z roku 1954 prvním automobilem vyráběným ve větším množství, představoval typ Dino další mezník pro společnost z Maranella. Byl to nejlevnější a nejlépe prodávaný Ferrari své doby a v době, kdy výroba končila, bylo postaveno víc než 4000 vozů.

Vůz byl pojmenován podle Ferrariho syna Dina, který zemřel na začátku roku 1956 ve věku pouhých 24 let. Když se v roce 1957 objevil vůz s vidlicovým šestiválcem Ferrari Formule 2, byl pojmenován na jeho památku. Tehdy se jednalo o konstrukci vozu s motorem vpředu, ale v roce 1961 Ferrariho vozy pro Grand Prix byly upraveny pro umístění motoru před zadní nápravou a tomu se podřídily i sportovní vozy.
Jednalo se o jeden z těchto pozdějších vozů této kategorie, typ Dino 206 S, s dvoulitrovým vidlicovým šestiválcem, který posloužil jako základ pro cestovní vůz stejného jména. Jeden z automobilů s půvabně tvarovanou karoserii od Pininfariny byl vystaven na Pařížském autosalonu v roce 1965 pod označením Dino 206 GT Speciale. Jelikož základem tohoto vozu byl stávající podvozek, byl vidlicový šestiválec uložen podélně a stejně tomu bylo i u dalšího prototypu, jenž se již vzhledově více podobal konečnému výrobku, který se objevil na Turínském autosalonu v roce 1966.

Motory od Fiatu
Při stejné přiležitosti se objevil i další vůz, který se také přičinil o vznik tohoto malého vozu Ferrari. Byl to Fiat Dino, sportovní vůz s motorem vpředu, se stejným vidlicovým šestiválcem Ferrari o objemu 2 litry. Došlo k tomu proto, že Ferrari chtěl použít tento motor pří závodech Formule 2, což bylo podle pravidel možné jedině tehdy, pokud bylo již vyrobeno alespoň 500 kusů daného motoru. To bylo číslo, na které možnosti firmy Ferrari nestačily. Proto Fiat souhlasil s tím, že se výroby tohoto šestiválec ujme, a tak tedy vznikl jeho automobil Dino.
Tento Fiat se objevil v roce 1967, tedy se značným předstihem před konečnou podobou vozu Ferrari, jehož další prototyp byl opět vystaven téhož roku na Turínském autosalonu. Oproti předcházejícím vozům byl zde vidlicový hliníkový šestiválec uložen napříč před zadní nápravou za řidičem, podvozek měl žebřinový trubkový rám s nezávislým zavěšením všech kol.
Ferrari Dino 206 GT se dostal do výroby až o 18 měsíců později, na jaře 1969, s karoserií stavěnou Scagliettim v Modeně podle návrhu Pininfariny. Zajímavé bylo, ze tento Ferrari nenesl na sobě firemní štítek, ale pouze název Dino, neboť se uvažovalo o tom, že by z něj mohlo vzniknout jméno nové značky.
Výkonnost nového vozu byla stejně mimořádná jako jeho vnější vzhled. Motor s výkonem 134 kW byl šestiválcem o objemu 2 litry s rozvodem 2xOHC. Díky jeho umístění před zadní nápravou měl vůz Dino výborné jízdní vlastnosti, včetně nejvyšší rychlosti 225 km/h. Byl to ve své době nejlevější Ferrari. Z 206 kusů, které byly prodány ve Velké Británii, přišel každý na 6243 liber.

Rychlejší typ 246
Na konci roku 1969 bylo vyrobeno 150 kusů typu 206, jenž byl poté nahrazen vozem 246 GT. Ten byl poháněn vidlicovým šestiválcem s objemem motoru zvětšeným na 2,4 litru a lišil se od svého předchůdce litinovým blokem, který nahradil hliníkový. Tatáž změna se týkala i obdobného motoru vyráběného Fiatem, který zůstal ve výrobě až do roku 1972. navíc měl nový Ferrari o 100 mm zvětšený rozvor a hmotnost vzrostla o 181 kg na celkových 1225 kg, neboť při konkurenci karoserie byly použity ocelové díl namísto hliníkových. I tak se výkonnost vozu zlepšila. Nárust výkonu se u typu 246 Dino projevil vyšší rychlostí – 241 km/h.
V roce 1972 ke kupé ještě přibyl spider s otevřenou karoserii označený jako 246 GTS, jichž bylo vyrobeno 1274 kusů. Výroba skončila v roce 1974, kdy kupé mělo na svém kontě výrobu 2609 kusů. Vidlicový šestiválec Dino se však vyráběl dále a poháněl např. i vůz V roce 1972 ke kupé ještě přibyl spider s otevřenou karoserii označený jako 246 GTS, jichž bylo vyrobeno 1274 kusů. Výroba skončila v roce 1974, kdy kupé mělo na svém kontě výrobu 2609 kusů. Vidlicový šestiválec Dino se však vyráběl dále a poháněl např. i vůz Lancia Stratos, vítěze v automobilových soutěžích v letech 1973-75.

Charakteristika:

Délka: 4140 mm

Šířka: 1702 mm

Výška: 1067 mm

Rozvor náprav: 2286 mm

Rozchod kol: vpředu 1422 mm, vzadu 1397 mm

Pohotovostní rychlost: 1043 kg

Motor: vidlicový šestiválec 1987 cm³, vrtání x zdvih 85 x 57 mm, rozvod 2 x OHC, kompresní poměr 9 : 1, největší výkon 134 kW (183 koní) / 8000 min¹, největší točivý moment 187 N.m / 6500 min¹

Převodovka: pětistupňová s přímým řazením

Nápravy: přední i zadní lichoběžníkové s vinutými pružinami

Největší rychlost: 225 km/h

Zrychlení z 0 na 96 km/h: 7,5 s

Celkový počet vyrobených kusů (typ 206 i 246 GT/GTS): 4033